• Vinařství LUSK

    Vinařství LUSK

    Malý rodinný vinařství LUSK má svoje sídlo v Rakvicách ve velkopavlovickej vinařskej podoblasti. Jeho zakladatel Lubomír Skrýval, kerýmu v Rakvicích nijak jinak neřekne než Lubor Skrývalůj, poprvní okoštoval víno, dyž eště chodil na základní školu. Tak jak to na jižní Moravě bývá, hlavně dědečci a strejčci měli dycky radost, dyž mohli mladým klukom zavdat ve sklepě vína.

    Doma žádný velký vinařství jeho otec ani děda neměli. Až po roce 1966, kdy otec Horymír vysadili novej vinohrad v Krátkým a po babičce z matčinej strany zdědili kúsek vinohradu v zahradách, se doma začalo víno dělat v trochu větší míře. Dycky ale teho bylo enom tolik, že se to stačilo v rodině do novýho vypit. Nedej bože, když vinice zmrzly – to potom se moselo šetřit, aby se vyšlo.

    To samý bylo aj dyž Lubor v rokách 1977 a 1978 stárkoval – po každý na to padla štverka vína (4 vědra = 224 litrů) a otec Horymír počítali, kdy už bude konečně vinobraní. To už se Lubor podílel jak na pracech ve vinohradě, tak i na výrobě vína. Následně potom začal opatrovat aj vinohrad u kmotřeny v humně a propachtoval si vinohrad od strejčka Drahoša v Nadkoziperskej. Sklep doma za barákem už byl malej, tak kúpil eště od Mařenky Darmovzalovej druhej lis (je dovčílku ve sklepě u Matěja v Příklukách) a začal víno dělat v dalším malým sklepě – pod kmotřiným barákem. V roce 1984 se Lubor oženil – vzal si Šárku Darmovzalovu z Příkluk a jeho tchán ho pustil do sklepa u Matěja a navíc mu nechal vinohrad U křížku. V tejto trati se podařily kúpit eště dvě další parcele, kde se vysadil novej vinohrad.

    V tej době už Lubor pracoval jako technolog u Miloša Michlovskýho a od něj dostal rezistentní odrůdy – Hibernal, Malverinu, BV 12-141 (dnes už je uznaná jako Vesna), Laurot a III-77-20 (toto šlechtění (RRxSeiwillard), se do dalších kol nedostalo pro špatný vzrůst ve vinici). Tyto odrůdy, spolem s odrůdama ze starých vinohradů (RV, TČ, MO, VZ (podsazenej Hibernalem), FR, ZW a Modrej Janek – starej klon VZ, kerej v průběhu vegetace mění barvu hroznů a listů na modrofialovú a kerej byl, hlavně v Příklukách „nosnú“ odrůdú, tvořijú základ sortimentu vyráběných vín.

    V roce 2019 by měl začat rodit aj nejmladší vinohrad z trati u Křížku, kde sú zasazený Pálava, Muškát, Sauvignon a Modrej Jan. Z modrých hroznů se navíc dělajú opravdový klarety (skutečně vína s bílú barvú, z vylisovaných celých modrých hroznú) a rosé vína. Nekerej rok se udělá aj Ryšák, tak jak to dělávali stařečci, když bylo málo hroznů – smíchali hrozny bílý s modrýma a vylisovali. Barva je opravdu „zerzavá“ – odstín zaležel na tým, jak dlúho se to lisovalo. Vinařství LUSK je opravdu malé vinařství, svoje vína prodává enom ve sklepě a hlavní odbyt je na Otevřených sklepách (v Rakvicách bývajú každej rok poslední sobotu v dubnu a první sobotu po svátku svatýho Martina (11. listopadu) a v Příklukách v sobotu po svátku Cyrila a Metoděja (5. červenca).

    Převážná část vín se lahvuje, jako sudový se prodávajú enom „dotažky“ z lisování. Používajú se bílé „Šléglovky“, kerý svojím tvarem připomínajú starý „pistole“, kerý se na jižní Moravě používaly (ty byly ale tmavě zelený). Lubor část svého vinařského života strávil jak technolog aj v Novém Vinařství v Drnholci, kde začali jako jedni z prvních v republice vína uzavírat šroubovýma uzávěrama. Tyto uzávěry používá aj Vinařství LUSK. Tak jak jsme se to snažili vysvětlit aj nedůvěřivým zákazníkom v Novém Vinařství – šroubovej uzávěr je 39x těsnější jak korek, do vína se nedostane žádná korková pachuť a používá je velká část vinařského světa. (Navíc, když si dámy udělajú nekde na chatě mejdan, tak obvykle zapomenú na vývrtku a pak se snažijú korek zaklačit do láhve vařejkú a končívá to někdy i pořezanú rukú. A pokáď flašku nevypijú (ono se to moc často nestává), tož ju možú v pohodě zašrúbovat a položit do ledničky…).

    V jedným starým rakvickým sklepě sú v presúzi na zdi dva ozdobný nápise (už sú dost časem zašlý, ale furt sú eště čitelný). Jeden je: „Ve víně je pravda, pravdu mluví, kdo si zavdá, proto nejvíc cigánijú, keří enom vodu pijú“ a druhej potom: „Co je po studánce, když v ní voda néni, co je po vínečku, dyž poctivé néni.“ A myslím si, že tyto starý pravdy budú platit, co bude svět světem. A doufám, že bude nadále platit aj popěvek „Rakvičáci, to sú chlapci kavalíři, v bečkách měli dycky vína dost. Ten kdo přišel s úsměvem a s dobrým srdcem, býval u nich vždy vítaný host“.

    Děkujeme za podporu rakvických vinařů.